Jaro I.

Fešáci

1:MHmy čekali jDaro, a zAatím přišel mrHmáz,
tak strašlivou zDimu nepAoznal nikdo z nHmás,
zvěř z okolních lDesů nám stAála u dveřHmí,
mnozí, co se smDáli, nAáhle uvěřHmí.
Z chDýší dřevo mizí a mAouka ubývá,
nEmouze, nám tak cizí, se rAychle ozývá,
vDe stájích je ticho, sAeno dochází,
pEmod malými okny bílAá smrt obchází, a stále blHmíž.
2:A potom to přišlo, co muselo se stát,
od údolí k horám začalo všechno tát,
tenkrát přišel soused, a jak mluví, téměř lká:
"Moje žena myslí, že se jara nedočká."
Půjčil jsem mu koně, a když saně zapřahal,
ještě, než se rozjel, jsem ho rychle varoval:
"Nevracej se brodem, ledy už praskají,
nejpozději zítra se na pouť vydají tam v údolí."
3:Už padalo šero, když se navracel,
delší cestou přes most však čas už neztrácel,
kůň se marně vzpínal, dál nechtěl jet,
a, jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led.
Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět
a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led,
hledali ho dlouho, a když zmizel zbylej sníh,
pod mostem ležel na schodech kamenných, kudy měl jít.
*:NHměkdy ten, kdo spDěchá, se dAomů nevracHmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:46.14+00:00
Výsledky hledání: